Něco málo z historie Nové Dědiny.

Na Novou Dědinu č.4 se asi jako první z rodu přestěhoval Theodor (VIII-47) - někde taky Bohdan - *1871, byl zahradníkem a synem Jiřího (VII-26) a Josefky Ottové z Laškovského Dvorka
č.1 . Oženil se s Annou , dcerou Františka Očenáčka, zahradníka na Nové Dědině. Poněvadž však podle tehdejších zákonů ještě nebyl plnoletý, musel se svatbou souhlasit jeho otec Jiří:








Zde je vidět, že jeho otec Jiří (VII-26) byl ještě v roce 1894 negramotný a podepisoval se třemi křížky (jméno dopsal písař), kdežto Antonín (VIII-41 nebo VIII-49 ?) již psát uměl. Dva roky před svatbou rodiče Anny přikoupili od obce další pozemky podle této kupní smlouvy - přepis zde. Na nich jsou zajímavá svědectví o potvrzení totožnosti kupujících, kteří neumí psát.

Novomanželé Theodor a Anna bydleli v chalupě č.4, kterou koupili od rodičů Anny, podle kupní smlouvy (de facto svatební), která se (kromě jiných dokumentů) zachovala u paní Jarmily Kuté (XI-52) v Bruntále - tady je její přepis.










Takto jsou pod smlouvou podepsáni Theodor a jeho manželka Anna. Vzhledem k dalšímu podpisu Theodora pod souhlasem se svatbou své dcery (viz níže) to ale vypadá, že Theodor smlouvu podepsal i za svou manželku, protože písmo je nápadně podobné. V obecní kronice je zachycena posloupnost majitelů stavení č. 4 takto. Na zápisu je zajímavě, že přechodně bylo majitelem chalupy laškovské panství.
Theodor po vzniku republiky v roce 1919 kandidoval do zastupitelstva obce za "Dolní stranu" (v obci existovala i "Horní"), zvolen nebyl, ale Moravským zemským výborem byl jmenován do finanční komise. Zřejmě byl i průkopníkem pěstování nových plodin poněvadž ještě s několika dalšími rolníky pěstoval čekanku (na výrobu cikorky) pro firmu Havlíček z Litovle. Podle údajů v kronice mu to mohlo v tom roce vynést cca 800 Kčs. Ono to možná nebylo ani tak ze zájmu o experimenty, ale spíše z nutnosti, poněvadž po válce stále byla velká bída a nezaměstnanost. V obecní kronice je zaznamenáno, že aby byl nezaměstnaným umožněn aspoň nějaký výdělek, stavěli právě pod rozcestím u Thedorovy chalupy kamennou opěrnou tzv. "hladovou" zeď. O výstavbu cest přes Novou Dědinu se v obecním zastupitelstvu vedly letité spory, nakonec se přece jen dohodli a roku 1923 se s budováním začalo. Byla v tom zahrnuta i stavba mostu na pozemku Theodora, který býval často zaplavován přívaly vody z potoka. Jedním ze tří dodavatelů stavebního kamene a štěrku byl právě Theodor, který vlastnil místní kamenolom.

V archivu paní Jarmily Kuté (XI-52) se dochovala také fotografie, na které je zachycena stodola, jež byla součástí výše uvedené smlouvy. Hodnota této ojedinělé fotografie (přestože pochází z pozdější doby) spočívá v tom, že umožňuje udělat si představu, jak ve skutečnosti vypadala obydlí našich předků na přelomu století. Zvláště dobře zřetelná je došková střecha a stěny roubené ze silných trámů. Osoby stojící před stodolou jsou František Kutý (IX-80) a jeho manželka Justina. Obytná část stavení se dodnes příliš nezměnila - viz srovnání dvou fotografií.

Stodola	Dům č. 4 v 1955	Tentýž dům v 2020 ale z jiného úhlu

Z Teodorových šesti dětí byli tři synové, z nichž nejmladší Alois (IX-82) *1902 zemřel krátce po porodu na nevzdušnost plic. Dcera Bedřiška (IX-79) se provdala za Arnošta Vybírala, syna Františka Vybírala, čtvrtláníka z Přemyslovic. Rovněž ona se vdávala před dosažením své plnoletosti a tentokrát s tím musel souhlasit její otec Theodor:








Prostřední syn Stanislav (IX-81) zůstal svobodný a je o něm málo informací. Nicméně v obecní kronice je vlepena kandidátní listina z roku 1931 na kterém je uveden jako kandidát do obecního zastupitelstva za stranu sdružení "Domovina domkařů a malorolníků v Nové Dědině", zvolen ale nebyl. Záznam v kronice z 1943 uvádí, že se podílel na melioračních pracích při odvodňování pozemků v okolí potoka. Později se z obce odstěhoval a žil v Ostravě - Porubě, kde pracoval jako horník. Krátce před smrtí se přestěhoval do obce Kořenec (okr. Blansko), kde bydlel v č. 143 u Pitnerů. Proč právě sem netuším, ale dokládá to záznam v knize obyvatel obce. Zvláštní je, že k pobytu v obci se přihlásil 24.6. 1970 a hned druhého dne (25.6. 1970) zemřel na srdeční infarkt (v knize je chybně uvedeno datum 26.6.). Pohřben byl 1.7. 1970 na hřbitově v nedalekém Beněšově.
Nejstarší syn František (IX-80) *1897 - rolník byl dle záznamu v obecní kronice v roce 1915 odveden do rak.-uher. armády. Ale asi se mu příliš za monarchii bojovat nechtělo, protože s několika dalšími vojáky z Nové Dědiny z fronty zběhli - jak opět píše kronikář. Hned po skončení války se vrátil do rodné obce (pravděpodobně se v obci již nějakou dobu ukrýval, jak naznačuje kronikář ), poněvadž jsou i se svým bratrem jmenováni v obecní kronice jako účastníci slavnostního průvodu při oslavách vzniku republiky.
Ale už v roce 1921 je spolu s bratrem Stanislavem znovu odveden (tentokrát do československé armády) kvůli hrozbě napadení Slovenska maďarskými vojsky. Po návratu založil dvě dodnes existující rodové větve. Roku 1925 se oženil s Justinou, dcerou Františka Štaffy, chalupníka v Nové Dědině, a měli dceru Zdeňku (X-67) - provdala se za Karla Fialu - a syny Jiřího (X-68) a Františka (X-69) - viz dále. Dochoval se jeho dlužní úpis od Spořitelního a záložního spolku a také potvrzení o splacení tohoto dluhu (ale není kompletní - obsahuje jen splátky za uhlí). Dalším dokumentem je potvrzení pro sčítání lidu v roce 1910 a předvolání na berní úřad - zřejmě v souvislosti s odkoupením domu v rámci svatební smlouvy v roce 1925.
V obecní kronice je poměrně obsáhlá pasáž věnována náhodnému nálezu staré lidské kostry v roce 1933, která ležela v zemi na rozhraní pozemku Františka Kutého a jeho souseda Adolfa Juřičky z č. 5. Její původ se tehdy nepodařilo nijak objasnit. Z roku 1940 je tam několik záznamů o našich předcích. První je o stavbě mostu přes potok u pozemků Františka (IX-80) a druhý o pokračování výstavby silnice, pro kterou se opět využíval kámen z Františkova lomu, který zdědil spolu s chalupou po otci Theodorovi. A třetím záznam z toho válečného roku hovoří u ukončení soudního sporu obce s Aloisem Kutým (IX-77) ze sousedního Laškovského Dvorku o hranice mezi jeho a obecním lesem na základě požadavku obce Nové Dědina. Na konci války probíhala v okolí Nové Dědiny a Budětska dosti silná partyzánská činnost a František je v kronice uveden jako jeden z těch, kteří partyzány ukrývali. V poválečných letech pak vznikla iniciativa postavit padlým spoluobčanům v obci pomník, ale nemohli se shodnout na jeho umístění, jedním z návrhů bylo i místo u domu Kutých.
Po válce v roce 1948 byla spontánně obnovená obecní zastupitelstva v obcích pod taktovkou KSČ nahrazena "akčními výbory", jehož členem se na krátkou dobu stal i František. V následujícím roce byly nařízením vlády reorganizovány na "místní národní výbory" a tam již František nefiguruje, zato je tam uvedena jeho tehdy 25-letá dcera Zdeňka Kutá (X-67) později provdaná Fialová.
Františkův syn Jiří (X-68) se oženil s Jarmilou Špulířovou, dcerou Karla Špulíře z Otročkova a odstěhovali se do Plané u Mar. Lázní a pak v roce 1964 do Bruntálu. Jejich dcera Jarmila (XI-52) je svobodná, druhá dcera Dagmara (XI-53) se provdala za Jaroslava Burdu z Bruntálu, syn Libor (XI-54) je prodavačem, má s první manželkou Lenkou Noháčkovou děti Adélu (XII-54) a Ondřeje (XII-55), o jeho druhé manželce Tereze nic nevím.
Syn František (X-69) se oženil s Marií Greplovou, asi 15 let žili v Nové Dědině a pak se přestěhovali do Konice - viz tam.
Jiří se v roce 1992 obrátil na JZD Budětsko s restitučním požadavkem na vrácení zemědělských majetků, které jeho otec František vnesl do družstva a které darem nepřešly na stát, ale byly převedeny v souvislosti s převodem budov na manžele Jirouškovy a to včetně usedlosti č. 4 v Nové Dědině. Poněvadž družstvo nevyhovělo, obrátil se na soud, který v roce 1994 rozhodl o zrušení převodu majetku, ale podíl za živý a mrtvý inventář otce byl převeden na bratra Františka (X-69), jak sděluje likvidátor družstva.
Zbývá se zmínit o posledních dvou dětech Theodora a Anny: Marii (IX-83) - ta se sice dožila 80 let, ale nevím kde a s kým a o nejmladší Františce (IX-78) nevím vůbec nic. Theodorova manželka Anna se v roce 1946 oběsila a Theodor v roce 1947 zemřel na bronchopneumonii.

Při sčítání lidu v roce 1880 zachycena jen v č.p. 12, jehož majitelem je František Dokoupil *1862, Anna Kutá *1873 ve Slavíkově (domovské právo v Budětsku). Jen pro zajímavost - v č.p. 4 v té době bydlí rodina Františka Očenáška s dcerou Annou *1869 (tu si později vzal Theodor Kutý za manželku).

Podle sčítání obyvatel z roku 1900 zde od roku 1894 žil:

č.p. 4 - Theodor Kutý, majitel, *1871 v Laškovském Dvorku, tkalcovský dělník a jeho manželka Anna *1869 s dětmi: František *1897 - svobodný, Stanislav *1899 - svobodný, Bedřiška *1895. Theodor pracoval prostřednictvím tkalcovského faktora V. Luny z Konice. pro Emila Goldschmieda ve Vídni

Při sčítání obyvatel v 1910 je v č.p. 4 uváděn opět Theodor Kutý a jeho manželka Anna s dětmi: František *1897, Stanislav *1899, Bedřiška *1895 a Marie *1906. S nimi bydlí rodiče manželky Anny - Očenáškovi - jako výměnkáři a jejich další dcera. K domu patřily i 4 krávy.

Zápis v obecní kronice z roku 1924 uvádí seznam "přednostů rodin" v Nové Dědině, kde je v čísle 4 jako hlava pětičlenné rodiny uveden Theodor Kutý.